|
Ve čtvrtek 23.9.2010 ráno jsem dle tréninkového plánu připravil pro Cindy poslední stopu na lahůdkové travičce.
Během tří hodin, co zbývaly do jejího vypracování jsme balili všechny potřebné (a jak se pak ukázalo i nepotřebné) věci do auta.
V 10 hodin jsem s ní pěšky vyrazil na vypracování stopy – pěkně lesem, aby se Cindy řádně vyvenčila a byla připravená na dlouhou cestu.
Podle předpokladů dopadla stopa výborně a po návratu jsme již dokončovali balení.
Ještě překopírovat vybranou trasu do navigace, zkontrolovat lístky na trajekt, doklady včetně pojištění a veterinárního potvrzení a ve 12:30 vyjíždíme směr na Ústí nad Labem.
Tam bereme naftu a pokračujeme dál po dálnici na německé území.
 Počasí bylo nádherné – pro cestování se Cindy v autě až moc. Sluníčko svítilo celou dobu zezadu a Cindy docela trpěla. Nepomáhala ani klimatizace ani otevřená okénka.
Měli jsme docela velkou časovou rezervu a tak po dvou hodinách byla vždy pauza. Dvakrát na parkovišti u dálnice, jedna delší za Berlínem u lesa.
Do Rostocku jsme přijeli po 21 hodině. V odbavovací kanceláři proběhlo vše hladce a tak jsme měli více než hodinu čas v přístavu.
Nechali jsme Cindy ležet vedle auta. Docela se ochladilo a tak byla spokojená. Cca ve 22:15 jsme zaparkovali v trajektu lodní společnosti Scandline směr Trelleborg,
vzali věci na přenocování a šli si na informace pro kartu od kabiny.
Dal jsem Cindy granule a šli jsme spát.
Nařízený budík byl zbytečný, neb hodinu před přistáním (5:15) hlásil lodní rozhlas, abychom se připravili na opuštění trajektu.
V pátek 24.9.2010 v 6:30 jsme již jeli po švédském území. Jakmile jsme opustili průmyslovou část města, hledali jsme místo na venčení a rychlou snídani.
Docela nás překvapila teplota. V čechách se tou dobou pohybovaly ranní teploty kolem 5°C . Teploměr v autě ukazoval v 6:30 ráno 13,5° C.
Po půlhodině jízdy jsme našli nám známé místo u majáku a tam posnídali.
Do penzionu jsme dorazili po 9 hodině ranní. Někteří účastníci tam již byli a zrovna snídali.
Přivítali jsme se a dostali klíče od pokoje. Pokoj byl vybaven docela slušně až na absenci skříní.
Museli jsme mít celou dobu věci v taškách na zemi. Podle hesla „pořádek je pro blbý, inteligent ovládá chaos“ jsme se s tím docela srovnali a vytvořili hromádky na pohovce, která nebyla využita. Hned po vynesení všech věcí z auta jsem zkusil připojení notebooku k internetu. Signál byl sice špatný, ale šlo to. Problém se objevil až poté, co jsem chtěl aktualizovat naše stránky.
FTP připojení bylo zablokováno a tudíž nebylo možné podávat průběžné informace tak jako v roce 2007.
Šel jsem tedy raději se Cindy na procházku v okolí. Po návratu jsme jí nechali v penzionu odpočívat a sami odjeli na prohlídku přístavního městečka Ystad.
Bylo slunečno a tak jsme si užívali procházky po pláži Baltického moře. Viděli jsme i několik otužilců, kteří se koupali.
Docela „ucabrtaný“ jsme se vrátili kolem 17. hodiny do penzionu a čekali na zahájení mistrovství.
Slavnostní zahájení proběhlo v jídelně penzionu. Jménem Švédského Hovawart klubu nás přivítal pan Torsten Lundström a jménem IHF jeho prezident Peter Thome .
Dostali jsme materiály s přesným harmonogramem závodu a mapkou kde budou položeny stopy. Bylo to cca 50 km od penzionu směrem do vnitrozemí. Po zahájení jsme krátce pohovořili se skupinou provázející rakouského reprezentanta Rollanda Bereutera a pak ještě kolem 22 hodiny šli vyvenčit Cindy.
Sobota 25.9.2010 ráno v 6:45 budíček, v 7:30 snídaně a v 8:30 společný odjezd na stopy.
Vlivem hustého provozu se kolona po několika kruhových objezdech rozdělila a my samozřejmě jeli v té špatné. Po několika km ale auto vedoucí náš konvoj zastavilo a po krátké telefonické konzultaci se vydalo správným směrem za druhou skupinou.
V 9:45 jsme dorazili na místo, proběhla kontrola tetování nebo čipování a bylo zahájeno losování.
Lichá čísla stop patřili skupině „A“ a sudá skupině „B“ . Losoval jsem jako první a vytáhl číslo 5. Znamenalo to třetí stopu ve skupině A.
Výborné bylo, že obě skupiny měly stopy na stejném místě. Silnice mezi pastvinou byla dělící čárou.
Vlevo byly stopy 1,3,5,7,9,11 a vpravo stopy 2,4,6,8,10 Postupovalo se střídavě po půlhodinách A, B a tak bylo možné vidět všechny závodníky v akci. Nebyly žádné přestávky – stále se něco dělo.
Stopa č. 1 – Finská dvojice Anu Hatunpää s pejskem Hovarian Netzer dostali od švédského rozhodčího Görana Wessmana 94 bodů. Hodně vysoké hodnocení a jak jsme již naznačili v úvodu, bylo to do jisté míry překvapení. Šli opravdu pěkně.
První stopu ze skupiny B , tzn. stopu č. 2 si vylosovala dvojice ze Švédska - Karin Haglund s pejskem Eliexier´s Zac. Stopu zvládli v úžasném tempu ale se spoustou chyb. Německá rozhodčí
Frauke Ortmann jim udělila 82 bodů.
Stopa č. 3 byla vypracovávána další švédská závodnice Carina Jonsson s pejskem Scandernas Bosco. Dostali za ní 87 bodů
Na stopu č. 4 jsme netrpělivě čekali neb si jí vylosoval trojnásobný vítěz MS Roland Bereuter s fenkou Eria von Rupertigau. Stopu vypracovávali velmi pomalu, Eria si několikrát postup ověřovala a tři předměty neoznačila. Roland pak přiznal, že mu práce Erii připadala jako by byla na dovolené. Za stopu dostali 86 bodů –též docela překvapení.
Stopa č. 5 byla naše. Na ploše, která byla již po vyhledání jsem nechal Cindy proběhnout a přesně ve 12:00 už nás rozhodčí volal k vypracování. Byl jsem klidný a po hlášení v němčině s překladatelkou do švédštiny jsme šli nato. Cindy šla moc pěkně. Ztrátové body jsme měli jen za pomalé označení předmětů, mírné přejití ostrého lomu a ověření na oblouku. Ve Švédsku nebyl na oblouku předmět.
Cindy se zřejmě musela přesvědčit, že tam opravdu neleží. Celkem tedy 97 bodů – aplaus publika a vedení.
Další závodníci již měli v sobotu potíže a kromě 12 letého švédského juniora Loke Söderkvista s fenkou Hässlehoffs Casall-Piggelindotter, který dostal 82 bodů už nikdo stopu nedokončil.
Kolem 16:30 jsme dojeli spokojeni zpět do penzionu a pokusili se informovat o výsledku prvního dne na internetových stránkách. Po cca hodině bezúspěšného trápení jsme šel se Cindy ven a strávili jsme asi hodinu na polích u penzionu. Od 20 hodin byl společenský večer. Tady musím vyzdvihnout organizaci MS u nás v Berouně. Ve Švédsku se podávala pouze večeře s jedním pivem a zákuskem. Žádný kulturní program ani další možnost objednání občerstvení nebyla možná. Ještě, že jsme jako správní češi nic nepodcenili a vytáhli zásoby piva, vína, sálámů, sýrů i oblíbených Bohemia brambůrek. Ve 23 hodin jsme společnost opustili a šli nabrat síly na rozhodující den.
Neděle 26.9.2010 - opět budíček v 6:45, v 7:30 snídaně a v 8:30 odjezd na stopy (jiné místo, stejná vzdálenost).
Na rozdíl od soboty, v neděli fičel velmi silný vítr.
Vše bylo otevřené. Největší konkurent byla finská závodnice Anu Hatunpää.
Já jsem si vylosoval stopu č. 3 (vypracování v 11:00) a finka č. 7 (vypracování ve 12:30). S losem jsem byl spokojen. Tráva byla uvnitř ještě vhká a byl předpoklad, že se pach kladeče dlouho udrží. Navíc to budeme mít brzy za sebou a pak už budu jen sledovat konkurenci.
Opět venčení před stopou a 10:58 jdeme na hlášení. Německé rozhodčí v němčině. Přání úspěchu a jdeme na to.
Vidím, že cca 2 m od nášlapu jsou koleje od vozu. Říkám si že stopa pravděpodobně povede paralelně. Jaké však bylo mé překvapení když se stopa kladeče k této koleji přibližovala v úhlu cca 10°.
Jakmile se stopy potkaly, Cindy cca 1m pokračovala po stopě auta ale pak se vrátila na stopu kladeče. Tuto výchylku rozhodčí viděla, ale tím, že stála vedle neviděla důvod. Následovaly ztrátové body.
Při vstupu do čtvrtého úseku to bylo znova. Nevím kdy tam auto jezdilo, ale muselo to být týž den. Předposlední úsek Cindy nabrala velké tempo, které se rozhodčí též nelíbilo. Na několika předmětech vytkla ještě pomalé zalehnutí a bylo to jen na 93 bodů. Přiznám se, že jsem čekal více, ale co dělat. Nezbylo než čekat na další průběh závodu.
Další stopu v pořadí si vylosovala rakouská dvojice Roland s Eriou. Práce na stopě byla přesnější než v sobotu a tak získali 92 bodů.
Stopu číslo 5 měla švédka Carina Jonsson. Bojovala o třetí místo. Na její stopě bylo více nepřesností a tak konečná známka 87 bodů stačila jen na 4 příčku.
Finská závodnice Pirjo Hoskari, které se v sobodu moc nedařilo si napravila reputaci a nedělní stopu č. 6 zvládla na výbornou – za 96 bodů.
Druhá finská závodnice Anu Hatunpää právě začínala vypracovávat pro nás rozhodující stopu č. 7. Devítiletý pejsek Hovarian Netzer šel klidným tempem a zdálo se že bez chyb. Po chvíli nám zmizeli za horizontem a nezbylo než čekat až se opět objeví. Viděli jsem ale už jen poslední úsek a tak vlastní hodnocení nebylo možné předpovídat.
Rozhodčí jim udělila za stopu 95 bodů a stupně vítězů tím byly obsazené. Ostatní již neměli šanci na medailové pozice.
Následovali první gratulace, SMS zprávy a radost z dosaženého výsledku. Podívali jsem se na ostatní závodníky a v 15:30 se vydali směr penzion.
 
Slavnostní vyhlášení výsledků bylo v 17:30.
Převzali jsme pohár za první místo, putovní pohár IHF pro mistra světa a ještě cenu za nejlepší stopu celého šampionátu.
Po vyhlášení následovalo focení, gratulace a loučení se závodníky, kteří odjížděli hned do svých domovů.
My jsme si ještě vychutnávali pocit vítězů při večerní párty se závodníky z Rakouska a Německa, kteří stejně jako my zůstávali do pondělí.
V pondělí ráno nastalo balení a loučení s majiteli penzionu. Čas do odjezdu trajektu jsme využili na relaxační procházky po pobřeží a prohlídky okolních zajímavostí. Počasí nebylo zrovna ideální, ale alespoň nepršelo.
Cestu trajektem jsme i přes silný vítr a kolíbání lodi přežili a v úterý 28.9.2010 v 6:30 vyjížděli z Rostocku na dálnici A19 směr Berlín.
Cesta pěkně ubíhala. Sousedům jsme slíbili, že dorazíme kolem 14 hodiny.
Měli pro nás připraveno uvítání a tak jsme je nechtěli nechat dlouho čekat. Počasí se za Drážďany zhoršilo.
Hranice jsme již přejížděli za vydatného deště a mlhy. Čas se krátil a tak na plánovaný oběd nezbýval čas.
Jeli jsme rovnou domů jen s krátkou zastávkou na nabití mobilu a venčení v Děčíně.
 Ve 14:10 jsme za obrovského aplausu všech přítomných zastavili před nápisem „Vítame Mistry Světa Mirka Pospíšila a Cindy von Philippsdorf „ u našeho domu.
Přivítání bylo bouřlivé. Redaktoři TV nova však potřebovali materiály a rozhovory ještě do večerní relace a tak jsme byli nuceni věnovat se především přípravě reportáže.
Její odvysílání v úterních televizních novinách bylo krásné vyvrcholení celé naší dlouholeté práce.
|
MS IHF stopařů